Kryštof Koucký

lektor, mystik a průzkumník hlubin lidského já

Pořádá semináře (Chrám bytí) o skrytých zákonitostech lidského těla a jeho interakcích s vesmírem,o duchovní komunikaci, hlubinném sebepoznání a různorodých aplikacích tohoto vědění. Nově vede semináře Archetypy zvěrokruhu.
Po léta se zabývá krajinotvorbou (geomantií), mystikou, metafyzikou, alchymií a uměním. Alchymistické a Petřínské procházky vedl v roce 2013 pod hlavičkou Divadla Kampa. Sám říká, že je na mystické cestě srdce.
Spoluzaložil Společenství svobodné spolupráce, jež se zabývá krajinotvorbou, permakulturou a vzděláváním.
Odkaz na povídání s Kryštofem na internetové televizi „Cesty k sobě“ s názvem: Vědomí českého národa a jeho probuzení.

Odkaz na Kryštofovy pořady na internet.rádiu Svobodný vysílač.

Odkaz na nové Kryštofovy webovky Chrám obrody – přihlášky na akce, osobité výrobky a další zajímavé informace.

O Kryštofovi podrobně:
„Do vezdejšího světa jsem se narodil před 28 lety, v Příbrami dne 3. dubna roku 1985, ve 23:55 jako Kryštof.

Dětství:
Jako dítě jsem byl v porovnání se svými vrstevníky velice málo potlačován ve své přirozenosti a zároveň rozvíjen svobodně-tvůrčím způsobem a to pouze matkou. Až do nástupu na základní školu tak nic nesvazovalo mou představivost a tvůrčí schopnosti, čemuž dnes vděčím za mnohé. Ačkoli základní škola a její socialisticko-korporátní výchova ve mne spolehlivě utlumila přirozenou osobnost, nestačila ji však plně potlačit a tak mé „duchovní probuzení“ proběhlo relativně čistě (bez pomoci psychotropních látek). Mezi spolužáky jsem se cítil divně a jiný.. Později jsem zjistil, jaký to archetyp ze mě promlouval, potlačenou část opětovně přijal a počal využívat jejích darů. V tomto období proběhlo několik „aktivačních“ událostí, které ve mě hluboce zarezonovaly a inspirovaly mne tak v době přechodného zapomnění. Patří mezi ně třeba symfonické dílo Vltava, či dokument Vzpomínky na budoucnost. Celé mé dětství mne také provázely emocionálně velice silné obrazy z doby zániku Atlantis a 2. světové války a na pláních Příbramska si představoval rozsáhlá podzemní města. Jako malý jsem zcela neochvějně věděl o škodlivých účincích alkoholu, kouření a jídla, jejichž vliv jsem v lidech přímo viděl. Paradoxně se nyní toto sám odnaučuji. Z dnešního pohledu je dětská představivost univerzálním klíčem, který snadno zpřístupní vnitřní vědění a proto bychom ji měli více podporovat.

Epigenkrystofom:
Poslední 3 roky jsem se do hloubky věnoval vlastním regresím, zkoumal role mateřské a otcovské (epi)genetické linie, také vlivy civilizační, historické a geografické (rodová karma). Začal jsem tak rozlišovat dosud netušené nuance v psychice, identifikoval více pod-osobnostních částí. Zjistil jsem tak, jak se duchovní inspirace mísí s epigenetickými vlivy. Postupným od-ochočováním, osvobozováním se od zmíněných nevědomých motivací, stáváme se skutečně svobodní, schopni sebevlády a hluboké empatie, která se nás však nedotýká. „Odklizením“ umělé víry v naučené postupy či podvědomých asociačních uzlů (hlavně respektované vzdělání) lze dosáhnout schopnosti navozovat žádaný trans (rozšířené vědomí) zcela přirozeně, bez vnější pomoci. Můžeme tak čerpat nezměrnou energii z momentu našeho početí. Takto osvobozeni se rovněž můžeme kvalitněji „připojovat“ ke společnému globálnímu vědomí lidstva a učit se cokoli efektivnější a bezbolestnou formou. Všechny tyto zkušenosti mě motivují k obdobné práci s lidmi a aktivitám v rámci sdružení.

Cesta:
Kolem 18. roku života jsem se začal nanovo „probouzet“. Začal si všímat nepopiratelných fenoménů telepatie, intuice, jasnovidnosti, které mne zpočátku překvapovaly svou pravdivostí. Ve škole jsem u vyučujících začal vidět základní vrstvy aury, u partnerek a kamarádů cítit jejich skryté myšlenky a pocity. Později navštěvoval kurzy Tchai-ti, začal číst duchovní literaturu, trénoval „nemyšlení“ a různé kultivační techniky. Navštěvoval jsem střední zdravotnickou školu (laborant) v bláhovém domění, že to ulehčí přijímací zkoušky na medicínu. Tam jsem byl znechucen vyžadovaným druhem vědomostí a později při studiu „nultého“ ročníku hlavně přístupem učitelů a žáků. Do té doby jsem tak zcela netušil, jak moc materialistické paradigma zkresluje myšlení a činí z „automatizovaných recitátorů interpretovaných znalostí“ budoucí elitáře společnosti. Takové silné znechucení tedy definitivně potvrdilo rozhodnutí nejít dále studovat a raději se plně ponořit do zkoumání „vnitřních knih.
Později (21) jsem potkal svou „duchovní rodinu“, čímž byl můj duchovní růst obrovsky akcelerován a brzy se dostavily skutečné výsledky. Ve hmotné rovině mi velmi pomohl přechod na bezmasou stravu, kdy po zhruba ročním čistění dosáhla má citlivost, energie a regenerace netušených výšin. Byla to doba objevování Krajinotvorby, Svobodné Spolupráce, Lásky srdce.
Kvantovým skokem se změnila kvalita spolupráce jedné noci, kdy jsme s přáteli objevili novou techniku, později pojmenovanou Syntéza.
Mezi další významné prožitky jistě patří „Smrt a Znovuzrození“, na úrovni psyché:) , od kteréž doby se poodkryla i „databanka životů“ Duše, jakož i význam současné časové etapy a lokality Česko-Slovenska. Další klíčové vnitřní studium mi přináší např. technika „Alchymie boha Hora“ (popis v Rukopisu Magdaleny), slunovratové a rovnodennostní meditace, třetí kniha Františka Bardona ). S kočkou doma se také stále zdokonalují telepatické dovednosti nás obou. Za nejlepší knihu současnosti považuji „Pramen života“ (nakladatelství Beránek). Mým přístupem je mystická cesta Lásky Srdce.

Osobnost:
Jako beran ve střelci se dlouhodobě učím trpělivosti a asertivitě. Ctím princip skryté moudrosti, kromě přednášek toho moc nenamluvím, protože přece „vše již bylo řečeno“, tolikrát!. Jediným stabilním bodem mého života je hluboké vnitřní přesvědčení o Jednotě s Bohem, lenost a agresivitu považuji za pudovou manifestaci dědičné ledové sebetrýzně. Nejvíce mě naplňuje viděný a viditelný růst k lásce a samostatnosti u druhých i podařené předání, či souznění, kdy nastává přítomná Tvorba Poznání. U druhých si nejvíce cením osobního nadhledu, přímosti jednání, samostatnosti a schopnosti porozumět. Nemám rád stěžování, pomluvy a hlavně předpojatost.
Archetyp Poustevníka (ticho toho říká nejvíce) je ve mne dosti silně zapsán a jsem proto rád sám, nikdy jsem dobrovolně nebyl „barový či pařící“ typ. I proto je pro mě obecný Archetyp Společenství velkým zdrojem motivace a vědění. Každodennost klasického městského vztahu mě ubíjí, s ženami tedy upřednostňuji „rytířský princip“ toužené vzácnosti, nevyslovených pravd a skrytých výbuchů lásky.

Aktivity:
Mé aktivity vycházejí z vnitřních zkušeností a univerzálních zákonitostí. Pořádám tak praktické semináře, procházky, či píši články s touto tematikou. Věnuji se také hmotným aplikacím (viz Vědomá technologie) a výzkumu spojitostí.