Poslední Tanec ve tmě s kakaovou ceremonií (duben 2019) byl silným zážitkem.
Děkuji za toto krásné propojení!
Marieli, průvodkyně ceremonií medicíny kakaa svou zkušenost popsala v následujícím článku.

Medicína Tmy, by Marieli 30.4. 2019

„Tak nějak samo se krásně seskupilo, že Tanec ve tmě v podání Divoženy se setkal s další silnou medicínou – pravým Kakaem. Obě meducíny… tma i kakao zdají se být ženské energii vysoce prospěšné =o)

Skupina bez jedné dvaceti žen ( ale s jedním tajným pasažérem mužského pohlaví v bříšku jedné z našich sester) se sešla v podvečer krátce pře silným dnem ( a jakýmsi výročím ) – tzv. Pálení čarodějnic… aby se potkala se svými stíny… s mužským i ženským principem… naše záměry se vzájemně propletly a doplnily… a spletly v krásný vír, ve kterém jsme bezpečně v doprovodu kakaa mohly sestoupit do podsvětí a sklepení svých duší.

Některé sdílejí, že chybí sesterství a tak muž začíná mizet na ryby častěji a na dýl… zkrátka je to náš muž a ne naše kamarádka na kafíčko… Raduji se, že víc a víc žen, dělá Posvátně NIC! A berou si na to volno a ony se pak dějí věci, přátelé.

Každá jsme přišla se svým osobním záměrem či přáním, nebo se narodilo v moment sdílení. Ale to všechno objal a pojal záměr Odpuštění – Laskavosti – Milosti…Hodnoty ženského principu, které je třeba obrodit… přes jakákoliv zranění a příkoří utrpěná v minulých tisíciletích nebo možná předevčírem. Planeta pod vládou mužského principu chřadne, už jí nezbývá mnoho dechu… a tak přichází čas principu ženského…ale i ten je třeba nejprve zcela uzdravit. Osvobodit jej od bolesti, ublížení, hledání viníka. Bohyně, není ta co divoce tančí a víská kolem ohně! To je naše Divožena…vyživující naši vitalitu, sexualitu, potenciál i tvořivost… Bohyně, je všeobjímající Matka – Láska… žena, která má v harmonii oba principy… jako hadí těla objímající se na mnoha vyobrazeních. Zná právé hodnoty a nemá strach. Umí milovat i stínat. Umí používat všechny nástroje v ten pravý moment. Nemstí se. Ale neustupuje. Plně se odevzdává Vesmíru k jeho tvoření… a tak se také může odevdat muži. Žena rodící se v napojení na intuici a vyšší principy se může otevřít zdravému muži, který se rodí ve své přirozenosti dobývat a pronikat. Takto tančí a funguje celý vesmír. Shiva Shakti. Odevdat se,ale znamená jít ještě dál za “nechat jít”…

Vypravily jsme se na společnou Cestu, aniž bychom tušily kudy kam a aniž bychom se viděly, cítily jsme jedna druhou… občas se i v respektu potkaly v doteku… někdy s laskavým odmítnutím, jelikož známe a vzájemně ctíme své hranice a prostory vnitřního i vnějšího světa a jindy jsme mohly strávit společně v doteku léčivý čas.

Když se rozhostila absolutní tma a rozduněly se bubny – paralyzovalo mne to. Tma mi pomohla soustředit se jen na to,co cítím… neviděné srdce a dech… a plosky mých nohou,které se postavily na zem pevněji a citlivěji, než když používám zrak. I dalším smyslům pomohla mne obklopující temnota se znovu narodit. Byly to dokonce právě oči, které se otevřely dokořán a hladově zíraly do té tmy tmoucí, jelikož je to neuvěřitelně vyživovalo, sytilo a přitom chladilo a ony odpočívaly. Překvapilo mě, že v té tmě totiž tma vůbec nebyla… kolikrát jsem měla pocit,že konečky mých prstů a celý povrch mého těla jemne světélkuje nebo září.

Můj osobní záměr byl pobýt si sama se sebou… ve své intimitě… ve svých vnitřních světech… Konečně se mi dostalo času pobýt si sama a přesto v obklopení, ale neviděna. Je to snad několik let, co jsem se nedotkla sama sebe.

Jsou momenty kdy jen stojím, nebo sedím a naslouchám…už vůbec netuším, kde se asi tak v prostoru nacházím a je to Jedno! Tančím rychle a divoce a jindy se skoro nehýbu, ale mé tělo se hýbe samo… je hýbáno… jde o mikropohyby nebo se mu chce se hodně otáčet… až točí s dvojšroubovicí v každé buňce=o) Uvědomuji si pánev jako pupek světa, středobod mého vesmíru… přichází pochopení, proč je pro ženu tolik důležité tančit – vrtět se a houpat v bocích… probouzí to Život… Tady v temnotě potkávám TU První ženu Divoženu… tu nezkaženou a nepopletenou, volnou svobodnou…. Odkudsi se vynořuje vize – mužský princip zobrazovaný a chápaný v symbolu Lingam – stojící,krásný silný pevný… jako ohnivý šíp stvoření, který střelí ze srdce rovnou do srdce Vesmíru… Takto mne život čas od času žáda postavit se do „toho”(take a stand)… nejen plout a obtékat jako voda – s čímž se často žena ztotožní natolik až zcela doteče. Princip ženský, Yoni jako květ růže a pospolitost těch květů, které spolu nesoupeří o nejkrásnější a nejvznešenější květenství.

A co dál v té bezčasé tmě? Pozorně sleduji celým svým tělem a přichází pochopení aktivity a pasivity… přirozeného toku energie v mém těle… abych nezapomínala, že jsme jako voda..jako oceán a vlny v něm,co plynule přechází jedna v druhou… klesají a vzdouvají se… a stejně tak pluje má mysl a lépe myšlenky v ní… nenechat se vzít první bouří a proudem a třeba ani druhou třetí čtvrtou…

A tak rozhýbejme své boky. Nebojme se dotknout, v té tmě jsem cítila každou ze svých sester… beze studu, sebesdílející, cítila jsem “mňam“ dotek i jeho sexualitu, ale osvobozenou od veškerého tabu a strachu. Sexualitu právě tak nevinnou a čistou jako kdysi na počátku věků…když Eva ochutnala to mňam jablíčko… a ukázala Adamovi dosud nepoznané roviny… Nenechme ji už o samotě spadnout do horoucích pekel a očernit její hadí energii. Had je život a smyslnost sama. Nenechme si bulíkovat, že jsme špatné a zkažené… takových pomluv se našlo jako vysvětlení magie měsíčního krvácení, že jsme samy uvěřily, že je to trest… ale že žena je branou životu? A tak v tento den 30.dubna, kdy opět zahoří vatry… nechme se očistit od starých přesvědčení a dogmat! Brána života a smrti je tatáž. Opečujme obydlí své duše stejně jako obydlí svých těl=o)…a vkročmě do Máje v lásce…sebelásce, sebeúctě, sebepoznání.

Mmm, svrbí mne toho na jazyku tolik tolik… ale náhle právě toto téma zasáhlo moje srdce i dělohu naráz… a tak rychle píši, to je totiž souznění a znamení správnosti. I když už jsem nespala 2 noci pro nemoc své dcerky…připomenout si tento sestup a vynoření, mne vyživí nejlépe. A navíc semínka našich modliteb byla tu kouzelnou noc zalita tolik potřebným deštěm. Nechť klíčí!

Je to tak. Je to na Tobě a na mně… na ženách i mužích… ale mé milé, nečekejme až to muži pochopí… jsme to my ženy, skrze které, muž může procitnout! A tak neváhejme! Jestli neosvobodíme samu sebe, pak se svět dostane pod nadvládu antimužského sympozia… a tak nemůže být žádný květ oplodněn a žádného ovoce neuzraje a Svět jak jej známe zanikne. Možná zanikne tak jako tak. Ale Život zůstane, a tak ho prožijme zdravě v tělech, která nám byla dána… v tělech která jsou našimi kotvami v materiálnu. A tvořme v nejvyšších zákonech vesmírného reje a tance… mužský a ženský princip vyvážen jako jedno tělo.

Děkuji Divoženě za propojení se mnou za propojení s kakaem za propojení s Tebou…“